Demokracie
Termín demokracie je složen ze dvou řeckých výrazů - démos a kratein. Slovo démos se překládá jako lid, zatímco sloveso kratein je vhodným ekvivalentem k českému pojmu vládnout. Již z vysvětlení vzniku této složeniny je pochopitelné o jaký způsob řízení státu jde. V demokracii se vždy klade důraz na zachování moci v rukou lidu, který tohoto privilegia využívá k řízení dané země.
Typy demokracie
V praxi se rozlišuje mezi dvěma typy demokracie, z nichž každý je charakteristický rozdílným přístupem k moci soustředěné mezi občany. V přímé demokracii každé rozhodnutí závisí na názoru lidí. Člověk zde svůj postoj může vyjádřit několika způsoby, které například zahrnují referendum. Určitou nevýhodou tohoto systému je však nutnost vždy uspořádat formu veřejného hlasovaní, což může být v některých kritických situacích až příliš zdlouhavé. Naopak tomu zastupitelská (nepřímá) demokracie disponuje rychlejší reakční dobou na aktuální problémy. Lidé v tomto případě svůj názor reprezentují pomocí zvolených zástupců. Ti potom na společných schůzích prosazují názory svých voličů. Jako určitá „pojistka“ je rovněž zavedeno pevně stanovené a nezměnitelné časové období, během něhož daný zastupitel využívá získaného mandátu. Pokud je lid se skutky politika spokojen, může mu pochopitelně v dalších volbách opět vyjádřit důvěru.
Názory menšiny
Z výše uvedených skutečností vyplývá problém postoje k menšinám, tedy lidem či zástupcům, kteří zastávají opačný názor než zbytek společnosti. K vyřešení této situace je v demokratických systémech využíváno následující pravidlo: Menšina respektuje stanovisko vyjádřené převažující většinou. Ta však musí ve svých rozhodnutích dbát na dodržování všech práv jednotlivců i nepočetných skupin. Tímto kompromisním řešením je zajištěno předcházení patovým situacím, které by mohly chod státu výrazně narušit.